LOADING

SPRINT-BLOG

Krátké články s praktickým obsahem můžeš ihned po přečtení vyzkoušet v praxi.

Kariéra i s rodinou!

MujPersonalista.cz | Hana Římanová

Hana Římanová je bývalá personální ředitelka, která se během rodičovské dovolené rozhodla splnit svůj sen a začala pracovat na svém vlastním projektu. Posléze Hana spolu se svojí kamarádkou založily společnost Můj Personalista, která poskytuje personální poradenství pro jednotlivce, malé a střední podnikatele, ale i velké společnosti. Hana se také aktivně věnuje koučinku a vedení workshopů. Má manžela a dvě děti. Se mnou si mimo jiné povídala o tom, jaké je to založit vlastní firmu, jaký je rozdíl mezi prací v korporaci a prací tzv. na svém a co jí pomáhá k tomu, aby dosahovala svých cílů.

Můžete nám prosím na úvod představit Vaši společnost Můj Personalista s.r.o.?
Společnost Můj Personalista vznikla před třemi roky. Byl to takový malý záměr, jak si při rodičovské dovolené udržet mentální svěžest. Ze začátku jsem pracovala jako živnostník a radila jsem lidem, jak se připravit na pohovor. V rámci coworkingového centra jsem rovněž připravovala rodiče při návratu z mateřské dovolené. Po roce bylo jasné, že z toho lze udělat firmu. Se svojí dlouholetou kamarádkou, která byla v té době také na rodičovské dovolené, jsme vymyslely, že zkusíme jít do světa byznysu a založíme vlastní firmu. Z jednotlivce se po třech letech stala firma, která má dvě jednatelky a k tomu šest lidí.

Jaké služby vlastně poskytuje a komu?
Primárně se věnujeme oblasti čistého personálního poradenství. To znamená jak nastavit efektivní personální procesy v rámci firmy nebo jak do firmy zavést činnosti, které týkají motivace pracovního výkonu a vzdělávání zaměstnanců. Do toho školíme soft skills – prezentace, komunikace, vedení týmu a řízení změn. Také organizujeme konference a otevřené kurzy podle požadavků klientů. Je to zajímavá směsice činností, ale vše z oblasti personalistiky.

Popsala jste velice široký záběr činností. Čím se vaše společnost liší od ostatních?
Nejsme úplně tradiční konzultanti. Pro mě konzultant znamená, že někdo přijde do firmy, poradí a odejde. V tomhle jsme my jíní. Přijdeme do firmy, vymyslíme s klientem, co by pro něj bylo užitečné, a pak mu to pomůžeme zavést. Až při zavádění se totiž často zjistí, co všechno je funkční a co není. Mě právě baví to s tím klientem vymyslet, a pak to s ním i odpracovat.

Pracovala jste v korporacích a během rodičovské přišel nápad na podnikání.
Bylo něco, co vás v korporacích omezovalo a jak vlastně přišel nápad postavit se na vlastní nohy?
Už od 25 let jsem toužila mít vlastní firmu a pohybovat se v oblasti vzdělávání. Nikdy k tomu ale nebyla příležitost. K podnikání je nutná určitá dávka odvahy a možnost dovolit si pracovat, i když ještě firma nepřináší zisk. Ta možnost přišla, až když jsem byla na rodičovské dovolené a měla jsem čistou hlavu. Především mi ale nebylo bývalým zaměstnavatelem umožněno, abych se během té rodičovské mohla, byť jen na malé projekty, vrátit. Netoužila jsem se vrátit na plný úvazek, ale chtěla jsem něco málo dělat.

Jaké vlastně byly začátky vašeho podnikání? Můžete nám je blíže popsat?
Začátek podnikání je nádherná věc, je to cesta pokus omyl. Člověk nemá žádné zkušenosti ani s tím, jak vlastně firmu založit. Trvá to, než najde ty správné lidi. S podnikáním přichází i další činnosti jako je např. obchod, který jsem nikdy předtím nedělala. Na své pozici personální ředitelky jsem nikdy obchodovat nemusela. Bylo nutné jezdit ke klientům a umět jim dobře vysvětlit, co jim mohu nabídnout a v čem jim mohu pomoci. To jsem do té doby nikdy nedělala. Zpětně mohu říci, že by bylo dobré, kdyby si tím obchodem každý trochu prošel. Jít s kůží na trh opravdu není tak snadné, jako být zaměstnanec a čekat, až mi někdo tu práci přinese.

Jedno z vašich doporučení začínajícím podnikatelům je tedy mít zkušenosti s obchodem?
Mít zkušenosti s obchodem je dobré, ale ještě lepší je najít svůj vlastní způsob, jak ten obchod dělat. Pokud má člověk osahaný produkt nebo službu, kterou nabízí, pak je obchod krásná a zajímavá zkušenost. Pokud třeba i při vysoké škole měl člověk možnost se k něčemu takovému dostat, tak je to přínosné, ale nemyslím si, že je to nutnost.

Co pro Vás bylo při začátcích podnikání nejtěžší?
Rozjet tu firmu a najít ty správné zákazníky. Není to nejtěžší, ale nějakou dobu to trvá. Člověk musí vytrvat a mít kolem sebe ty správné lidi, kteří, i když se nedaří, umí vytvořit tu správnou pozitivní atmosféru. Měla jsem štěstí, že jsem firmu založila s člověkem, kterému stoprocentně věřím, jsme spolu sladění a opravdu nám ta spolupráce funguje skvěle. Založit firmu s někým, kdo stejně přemýšlí, má stejné hodnoty a práce ho dokáže pohltit stejně jako vás, vám může na začátku opravdu hodně pomoci. Neumím si představit, že bych tu firmu zakládala sama.

Plánovaly jste firemní strategii, vizi, misi a analyzovaly konkurenci, nebo jste se do toho vrhly po hlavě s tím, že chcete dělat, co umíte a budete to dělat co nejlépe?

My jsme si ze začátku řekly, co bychom chtěly dělat a pro jaký segment jsou naše služby určené. To nám hodně pomohlo, abychom věděly, jakým směrem se máme vydat. Úplně bych to asi nenazvala strategie nebo mise. Takhle hezké to na začátku rozhodně nebylo. Člověk musí být agilní a mít nějaký směr, jakým se vydat. Hlavní ale je skutečně se vydat na cestu. Trvá nějakou dobu, než se firma rozběhne a zjistí se, jaké služby budou mít úspěch. My jsme klasickou strategii, vizi a misi udělaly až na začátku letošního roku.

Jak se liší pracovní styl, který jste zažila jako personální ředitelka, od toho, když pracujete sama na sebe?
Děláte na něčem, co je vaše. Je to vaše od A do Z. Jak si to uděláte, to je jenom na vás. Vy sama si rozhodujete, co ten den budete dělat, ke kterému klientovi pojedete a jak moc chcete pracovat. V korporaci jsem měla poměrně velikou rozhodovací pravomoc, ale musela jsem si stejně mnoho věcí nechat schvalovat. Teď rozhoduji sama za sebe. Mám svobodu rozhodnout se z minuty na minutu. V tom je krása podnikání. Práci v korporaci ale nechci zatracovat, protože mě neuvěřitelně obohatila a dopomohla mi k tomu, kde jsem a jaký jsem člověk. Ale ta svoboda podnikání je trochu někde jinde, to má úplně jiné kouzlo. Vnímám to chvění, jenom o tom mluvím.

Dokázala byste poradit někomu, kdo chce také rozjet podnikání?
Jak už jsem zmiňovala, je dobré, když si člověk najde správné lidi, se kterými začne podnikat a má v ně důvěru. Je nutné si promyslet, jaký segment a typ služeb budu nabízet a jaká je kupní síla mého trhu. Doporučila bych také věnovat se svému vlastnímu rozvoji. Já jsem začala chodit na semináře z oblasti marketingu, strategie, financí a networkingu, které pořádalo Jihomoravské inovační centrum.

Mimo jiné se věnujete i koučinku; v jakých situacích vás lidé vyhledávají?
Často za mnou chodí manažeři, kteří dlouhodobě řeší nějaký problém a ještě nenašli správnou cestu. Potřebují člověka, který jim pomůže podívat se na problém trochu s nadhledem a najít možnosti řešení.

Jaký je vlastně rozdíl mezi koučem a psychologem?
Koučink je o tom, že člověku pomáháme najít tu správnou cestou. Řešení si ale člověk díky správnému kladení otázek musí najít sám. Kouč je od toho, že nedává radu, ale klade správné otázky. Psycholog je člověk, který do toho může vnést řešení.

Máte pod sebou tým šesti lidí, používáte koučování i na své podřízené?
Pořád Používám ho i na svoje děti.

I na sebe?
Koučovat může člověk sám sebe. Můžeme si klást otázky typu: Pokud se takhle rozhodnu, tak co mi to přinese?

Vraťme se na začátek, proč jste si vlastně vybrala oblast HR jako vaše vzdělání a budoucí kariéru?
Vybrala jsem si ho až po určité pracovní zkušenosti. Dodělala jsem střední školu a poměrně hodně jsem se snažila dostat se na pedagogickou fakultu. Teď už říkám, že naštěstí jsem na vysokou školu nenastoupila, ale šla jsem do práce. Zhruba po roce práce, když jsem se trochu rozkoukala, jsem dostala možnost začít dělat personalistiku. V ten správný moment přišlo i rozhodnutí, že pokud chci personalistiku dělat dobře, tak je důležité k tomu mít i tu vysokou školu. Tak jsem se tedy dostala ke studiu andragogiky.

A co vás na personalistice vlastně baví? Proč jste si jí vybrala jako životní náplň?
Je to krásná rozmanitá práce. U lidí nikdy nevíte, čím vším vás ještě překvapí. Mě na tom baví ta rozmanitost. Miluji, když můžu někde u klienta udělat workshop na dané téma. Navíc práci dělám s lidmi, se kterými mi to dává smysl.

Máte nějaké zvyky, které dodržujete, a které vám pomáhají dosahovat vašich cílů?
Mám a moje kolegyně se mi kvůli tomu vždy směje. Každou neděli si chystám plán na týden dopředu: kdy mám jaké schůzky a co je jejich cílem, jaké mám úkoly a co daný týden musí být hotové. Plánuji také, co mohu udělat z hlediska vlastního rozvoje. Velmi detailně si naplánuji týden, který přichází, a zároveň vyhodnotím týden uplynulý. Zamyslím se nad tím, co se mi podařilo naplnit, a jestli tam nemám nějaké resty, které je potřeba dodělat. Na začátku měsíce si chystám zevrubný plán na celý měsíc dopředu.

Máte na to nějakou aplikaci nebo používáte klasický diář?
Já jsem diářový člověk. Koupila jsem si nový motivační diář Doller. Nezačíná klasicky 1. 1., vy ten diář můžete začít kdykoli a potom už vám vlastně pomáhá v tom, co jsem popsala. Pomáhá plánovat týdny a měsíce, vyhodnocovat je a zároveň motivuje k tomu, aby si člověk dával i vlastní, osobní cíle, ne jenom ty pracovní. Nenašla jsem žádnou aplikaci, která by mi toto mohla nabídnout, a navíc mám ráda tu papírovou verzi.

Co ráda děláte, když máte volno? Plánujete ho taky?
Když mám volno, tak jsem se svoji rodinou. Jsem ráda, že je mám.

Jste velmi vytížená a úspěšná žena, máte nějaké tipy, jak sladit rodinný a pracovní život?
Jde to těžko. Je to neustálý proces učení, jak to udělat dobře. Pomohla mi v tom jedna výrazně starší kolegyně, která mi vždy říkala: „Hani, není to o tom, kolik času s dětmi strávíš, ale jak dobře umíš využít ten čas, který dětem věnuješ.“ Není tedy důležité, jaký počet hodin s dětmi jsem, ale co děláme, když jsme spolu, a že si umíme ten čas užit. Jinak je to těžký boj, zvlášť když máte vlastní firmu. U pracovitějších lidí je to opravdu náročné.

Co vám v této oblasti pomáhá?
Úspěšně mi to v tom pomáhá můj muž, protože když je toho hodně, tak mi řekne, abych přibrzdila.

Pět otázek na konec

1. Jaká je vaše nejoblíbenější kniha a proč?
Čtu ráda věci, které souvisí s prací. Naposledy jsem četla knihy od Daniela Pinka – Prodávat je lidské a Pohon. První knížka krásně popisuje model, který jsem v obchodě našla i já, že to není o prodejních technikách, ale o tom najít správnou hodnotu pro klienta. Pohon je o tom, jak funguje lidská motivace a proč už metoda cukru a biče nefunguje na současnou generaci.

2. Co byste poradila svému pětadvacetiletému já?
Poradila bych mu, aby šlo za těmi sny, které má, aby se nebálo zkoušet nové věci a hlavně se nebálo neúspěchu. Z toho se může člověk neuvěřitelně poučit a posunout dál. Doporučila bych mu, aby vyzkoušelo více firem. Já jsem ve firmách dost zakotvila, protože mě ta práce bavila, ale myslím, že je dobré zhruba po pěti letech tu firmu změnit a posunout se dál.

3. Čeho si vážíte na druhých lidech?
Pokory, respektu vůči druhým, zdravé odvahy a pracovitosti.

4. Co na sobě nemáte ráda?
Mám se ráda taková, jaká jsem i s chybami a přednostmi, které mám.

5. Jak vypadá váš ideální den?
Ze soukromého pohledu – mám čas být s rodinou a zajedu si na místo, kde jsem ještě nebyla. Pracovní den – můžu být u klienta, u kterého mě to opravdu baví a u kterého mám možnost tvořit.

LEAVE A COMMENT